29.07.2017 / Zahrada

2

S vermikompostérem ušetříte cestu s odpadky, a ještě získáte cenný kompost pro své rostliny. Nemluvě o vašem přispění k životnímu prostředí.

K tomu, abyste z kompostéru vytěžili maximum kvalitního humusu bohatého na minerální látky, je třeba dodržet několik nezbytných, ale velmi snadných pravidel. Během několika týdnů pak můžete truhlíky za oknem i záhonky na zahradě obohatit živinami, aniž byste utráceli peníze za substráty s umělými hnojivy. Kompostovat se dá totiž téměř kdekoli. Třeba i na balkóně nebo pod dřezem.

Co je to kompost?

Kompostování je přirozený proces, ve kterém většinu práce odvede sama příroda. V domácím kompostování to znamená, že biologicky rozložitelný odpad z domácnosti nevyhodíte do koše na směsný odpad. Naopak využijete proces, kdy se organické zbytky přemění vlivem bakterií v půdě na úrodný substrát.

Nejčastější podoba kompostu na českých zahradách.

Co do kompostu obecně patří:

  • organický odpad z kuchyně: zbytky ovoce a zeleniny, slupky, dřeň z citrusů (pozor na plesnivění!), sedlina z kávy (může být i s papírovým filtrem), čaj (i v pytlíku), vaječné skořápky (ideálně rozdrcené),
  • jakékoli části rostlin: tráva, listí, seno, sláma, plevel, květiny (zemina z truhlíků i s uschlými nebo odumřelými zbytky),
  • rozložitelné materiály: papír, tenké kartony (ne nápojové), výrobky z přírodních vláken (kokos, bambus, juta), plata na vejce, podestýlka pro domácí zvířata, popel (ne z cigaret),
  • přírodní materiály: piliny, hobliny, kůra, malé větvičky, půda (zbavená kamenů).

Pokud se pustíte do založení vlastního kompostu, mějte na paměti, že čím menší kousky do něj vložíte, tím rychleji dojde k jejich rozkladu. Běžně se uvádí, že největší části by měly mít velikost palce. To platí především pro větve, slupky citrusů, skořápky, kosti a celkově tvrdé části odpadu. Samozřejmě je potřeba mít na paměti, že některý odpad, který se může dát do kompostu na zahradě, nemusí být vždy vhodný pro domácí kompostér nebo vermikompostér. Tyto informace ale vždy u daného produktu najdete přiložené.

Materiály, které do kompostu rozhodně nepatří:

  • plasty, sklo, keramika, kovy, velké kusy dřeva, kameny,
  • potištěné materiály (i když jde o papír, karton, tkaniny z přírodních vláken),
  • olej, tuk, chemicky ošetřené zbytky,
  • organické zbytky napadené plísní nebo jinými chorobami, větve a šlahouny ostnatých rostlin a rostliny, které se rozmnožují řízkováním.

Nakonec narazíte i na suroviny, o jejichž vhodnosti pro kompostování se vedou mezi odborníky diskuse. Obecně se můžete řídit tím, že kompost venku na zahradě snese víc než kompostér na balkóně panelákového domu. Mezi suroviny, jejichž kompostování je sporné, patří:

  • pečivo,
  • zbytky vařených jídel,
  • slupky melounu a kokosu,
  • zbytky živočichů (kůže, maso, kosti, vnitřnosti) a suroviny obsahující živočišné bílkoviny.
Velké větve nedávejte do kompostu, ale zpracujte je jinak – použijte štěpkovač, při ohníčku nebo je dejte do hnědých popelnic na bioodpad.

Jak založit kompost

Ještě než začnete, je důležité uvědomit si jeden základní princip. Odpad, který do kompostu vložíte, prochází mikrobiologickou proměnou na humus za přístupu vzduchu. Pokud při tomto procesu kyslík chybí, dochází k hnilobným procesům, které ve svém kompostu rozhodně nechcete. Důležité je tedy zajistit, aby byla skladba kompostu sestavená ze správných surovin v dobrém poměru a na vhodném místě. K tomu stačí dodržet tři jednoduché kroky:

  • Kompost by měl stát na stinném místě, aby nevysychal, chráněný před povětrnostními vlivy, jako jsou déšť a vítr. Ideálně se doporučuje postavit ho přímo na zem, aby do něj mohly snadno proniknout půdní organismy.
  • Při skládání kompostu kombinujte suroviny – hrubé s jemnými, suché s vlhkými, s obsahem uhlíku (tzv. „hnědé“, např. půda, hlína) a ty s obsahem dusíku (tzv. „zelené“, např. tráva, listí). Suroviny do kompostu vkládejte poměrem 1 (rychle rozložitelné) : 30 (hůře rozložitelné).
  • Pro správné fungování je kompost potřeba promíchávat (přehazovat) a tím zajistit dostatek vzduchu.

Kam uložit kompost

Samozřejmě, že je možné jen tak házet bioodpad na jednu hromadu, ale kdo by si chtěl takovým způsobem kazit zahradu? Kompost proto uložte do kompostéru. Existuje celá škála komerčně dostupných kompostérů nejrůznějších tvarů i materiálů nebo si jej můžete vyrobit sami.

Kompostéry jsou dnes součástí i městských zahrádek.

Asi nejjednodušší je dřevěná nebo plastová ohrádka z příček, mezi nimiž jsou mezery, které umožňují dobrý přístup vzduchu. Ohrádku jednoduše postavíte na zem, čímž zajistíte i dostatečný přísun organismů zodpovědných za rozklad. Dobře vám k tomuto účelu poslouží třeba staré palety. Na výrobu kompostérů můžete využít i nejrůznější barely, sudy, krabice nebo bedýnky. Fantazii se meze nekladou, jediné, co musíte dodržet, jsou základní pravidla kompostování.

Moderní kompostování pod palcem

Chytré technologie a IoT se nevyhýbají ani kompostérům. Začátkem roku 2017 zaznamenal úspěch nejen v rámci crowdfundingu, ale i na sociálních sítích chytrý kompostér Zera, vyvinutý ve spolupráci se společností Whirlpool. Ten dokáže díky drcení, mletí a speciálnímu setu bakterií zpracovat bioodpad během 24 hodin. Zásobník je propočítaný na 7 dní, nebudete jej tedy muset vybírat každý den. Zápach z tlení zachytí uhlíkový HEPA filtr. Celý proces navíc můžete kontrolovat pomocí mobilní aplikace.

Podobně zajímavým řešením je kompostovací stroj Clean CUBE, který je navíc poháněn kombinací solárního panelu a dobíjecí baterie.

Jaký kompostér je pro vás ten pravý?

Kompostovat může dnes téměř každý, bez ohledu na to, jestli má zahradu, nebo bydlí v panelovém bytě v sídlištní zástavbě. Záleží také na tom, jestli chce kompostovat jen sezónně, nebo po celý rok. Tato tabulka srovnání kompostérů (zdroj kompostuj.cz) vás dovede k té nejvhodnější volbě.

Čtyři rady pro správný kompost

Výběr kompostu záleží na každém konkrétním uživateli podle toho, co chce kompostovat, kde a v jakém množství. Přesto pro všechny komposty a kompostéry, i plastové, platí čtyři základní pravidla péče o kompost:

  1. Vlhkost: Vhodná míra vlhkosti je pro kompost klíčová. Správné určení vlhkosti je velmi jednoduché. Naberete hrst materiálu do dlaně, a pokud vám při stisku mezi prsty protéká voda, je příliš mokrý. Řešením je vmísit do kompostu suchý materiál, jako jsou například piliny nebo natrhaný karton. Pokud se naopak materiál drolí, je příliš suchý a stačí opatrně přidat (ideálně užitkovou) vodu.
  2. Vzduch: Dostatek kyslíku je druhým kritériem pro dobrý kompost, a proto se doporučuje materiál jednou za měsíc až dva prokypřit.
  3. Teplota: V prvních týdnech by měla být teplota nově založeného kompostu zvýšená, protože dochází k hygienizaci (viz níže). Teplotu otestujete jednoduše rukou, a pokud není kompostovaný materiál zahřátý, zkontrolujte správné složení a vlhkost.
  4. Složení: Správný obsah a poměry materiálů jsou pro správné působení mikroorganismů klíčové. Pro urychlení celého procesu můžete přidat trochu půdy, humusu, močovinu nebo tzv. urychlovače (červy, žížaly, bakterie).

V rámci péče o kompost se doporučuje také vysázet na něj vhodné rostliny, jejichž listy jej ochrání před vysoušením, a vy budete navíc profitovat z vlastní sklizně. Vhodné jsou především cukety, dýně, řepa, brambory nebo okurky. Nezapomeňte osázený kompost pravidelně zalévat.

Průběh kompostování

Abyste se mohli dobře starat o svůj kompost, bude se vám hodit vědět, jaké procesy v kompostu probíhají, které jsou žádoucí a kterým bychom měli zabránit. Žádoucí princip, na kterém kompostování funguje, se nazývá proces tlení. V mase kompostu se nacházejí organismy, které se jím živí a tím způsobují jeho rozklad. Základními látkami v kompostu jsou uhlík a dusík, které bakterie využívají jako zdroj energie (uhlík) a zdroj pro růst a rozmnožování (dusík). Díky působení organismů uhlíku a dusíku v kompostu ubývá a s nimi i materiálu v kompostu. To je zjednodušeně podstata tlení.

Pokud zabráníte přístupu vzduchu – například přílišnou vlhkostí nebo nevhodnou skladbou –, uvolníte tím prostor pro anaerobní bakterie, tedy ty, které nepotřebují vzduch. Tím, že se spustí anaerobní procesy, přestane materiál tlít a začne se vytvářet metan a plyny, z nichž většina má silný zápach. Tento hnilobný proces je pro tvorbu správného humusu nežádoucí.

Posledním procesem, který je dobré v rámci kompostování znát, je hygienizace. V prvních týdnech po založení kompostu dochází uvnitř kompostu ke znatelnému zvýšení teploty (až na 65 °C). To je způsobeno rychlým rozmnožováním prospěšných bakterií a jejich činností, navíc vysoká teplota zničí většinu plísní a jiných nemocí a naruší schopnost klíčení plevelných semen. Proces hygienizace kompostu je velmi žádoucí, jeho prodloužení docílíte tím, že budete pravidelně promíchávat již hygienizovaný materiál s nerozloženými částmi na okrajích kompostu.

Co je to vermikompostování

Vermikompostování je velmi zajímavá metoda kompostování, při níž s rozkladem organických zbytků pomáhají žížaly. Tento druh recyklace má navíc tu výhodu, že může probíhat v nádobách, které se dají bez problémů umístit do interiéru, takže kompostování není jen výsadou majitelů zahrad. Žížaly navíc dokážou denně „zkonzumovat“ bioodpad až do poloviny své váhy a přeměnit jej v humus. Ne každá žížala se ale do vermikompostu hodí a nejčastěji se používají speciálně vyšlechtěné kalifornské žížaly. Velmi se proto doporučuje pořídit si násadu žížal, která je k tomuto účelu vhodná a obsahuje jak dospělé jedince, tak vajíčka a další organismy, jež k rozkladu bioodpadu přispívají.

Žížaly se mohou stát vaším užitkovým „domácím mazlíčkem“.


Pokud si chcete vyrobit vermikompostér sami, stačí jednoduchá (dřevěná nebo plastová) nádoba, do které vložíte materiál, který chcete kompostovat, i násadu žížal. Pro vermikompost platí stejná základní pravidla jako pro kompost venkovní, a je tedy potřeba dodržet správnou skladbu materiálu, vlhkost a dostatečný přísun kyslíku. Práci vám ulehčí vermikompostéry s více patry a děrovanými dny, díky nimž nebudete muset vybírat žížaly z hotového humusu. Obecně se udává, že na 1 kg bioodpadu potřebujete 20 cm2 prostoru a 0,5 kg žížal přemění denně 0,25 kg organického odpadu. Podle množství vlastního odpadu si pak jednoduše spočítáte, jak velkou nádobu na vermikompostování použijete.

U vermikompostéru záleží také na jeho umístění. Je totiž potřeba zajistit žížalám vhodnou teplotu. Největší aktivity dosáhnete při teplotách okolo 20 °C a vermikompostér by nikdy neměl být umístěn na mrazu, protože v takovém případě hrozí riziko úhynu žížal i ostatních organismů.

Ve vermikompostéru můžete recyklovat téměř veškerý bioodpad, přesto nicméně existují i suroviny pro žížaly nevhodné. Patří mezi ně mastná jídla, oleje, tuky, maso, kosti a mléčné výrobky. Jejich práci zrychlíte, pokud kuchyňské zbytky nakrájíte na co nejmenší kousky.

Sdílejte:
Témata článku:
návodzáhony

Zaujaly vás naše články a chcete zůstat v obraze?

Přihlaste se k odběru novinek!


Přidejte svůj komentář.

08.08.2017, 13:30

Naďa Marečková

Dobrý den,

chtěla bych se zeptat, jaký typ kompostéru je nejvhodnější do bytu/na balkon?

Děkuji

31.08.2017, 18:18

Redakce Bydlíme s Filipem

Dobrý den Naďo,

připravujeme samostatný článek o kompostérech vhodných do bytu, tak doufáme, že zodpoví všechny Vaše otázky :)




Být registrovaný je lepší. Staňte se součástí komunity Bydlíme s Filipem a získejte výhody registrovaných uživatelů, registrujte se zde.