20.03.2017 / Zahrada


Nebroďte se v zahradě bahnem nebo vysokou trávou, postavte si cestičku. Poradíme s materiálem i tím, kudy ji vést.

Zahradní cestičky jsou nejen praktické, ale i krásné a dokážou opticky zahradu zvětšit nebo zmenšit. V každém případě však musí umět usnadnit pohyb po zahradě za každého počasí a i přes nerovnosti terénu či vzrůst porostu. Zároveň slouží jako navigační systém, nasměrují osoby pohybující se po zahradě, kam se vydat bez zbytečného šlapání po okolním trávníku a záhonech. Jejich funkce ale může být i nanejvýš estetická – mohou se stát dalším okrasným prvkem vaší zahrady.

Než si cestičku necháte zřídit od dělníků nebo si ji postavíte sami, ujasněte si, jaké máte požadavky a přání, a vše si naplánujte.

Vycházejte z vyšlapaných cestiček

Má-li vám cestička převážně prakticky sloužit, například má-li být položena v užitkové zahradě, kde pěstujete zeleninu, vycházejte ze své každodenní zkušenosti pohybu v prostoru. Kudy a kam nejčastěji chodíte? Možná tu cestičku už máte vyšlapanou častým chozením a stačí ji obložit. Pokud ne, pozorujte svůj běžný pohyb a cestu podle něj vyznačte. Je to jednoznačně lepší než si cestu rýsovat teoreticky na papír a až pak zjistit, že ve skutečnosti vlastně máte navyknuto a osvědčeno chodit úplně jinudy.

Od kůlny co nejkratší cestou k záhonům

Cesty pro praktické účely by měly být krátké, rovné a přímé, a dovést vás tak co nejsnadněji od výchozího bodu do centra, kterým budou v případě užitkové zahrady obdělávané plochy, případně přes další body až do bodu konečného. Výchozím a konečným bodem může být vchod domu, přístup do sklepa, garáže, kůlny nebo zahradního domku, kde uchováváte zahradní nástroje, nebo třeba kompost či vodní zdroj – záleží, na kterém místě obvykle začínáte a končíte svou práci a přes které mezistanice se mezitím pohybujete.

Při plánování cesty „průzkumem v terénu“ budete mít rovnou v oku i nerovnosti a svah půdy, které mohou ovlivnit vaše rozhodnutí, kudy cestu vést a jak ji postavit. Při rýsování na plán u psacího stolu v obýváku byste na tento aspekt mohli snadno zapomenout.

Už při plánování trasy cestičky počítejte s její šířkou. Pokud po ní budete jezdit s kolečkem, měla by být široká 60 až 80 cm, v zatáčkách o něco více. K zatáčkám je ještě dobré vědět, že se nedělají v ostrých zlomech, lépe funguje obloukovitě vedená trasa.

Malým zahrádkám sluší zatáčky

U menších zahrad využijte v co největší možné míře „klikatění“ cest, prodloužíte tak délku cesty a tím i průchod a zvýšíte čas, který lidé na zahradě stráví. Nejen opticky to zahradě dodá větší rozlehlost, než kdyby cesty vedly přímo. Efektu se využívá například u japonských zahrad.

Příští zastávka: odpočívadlo

Jiné bude plánování pro okrasnou zahradu, kde cestička bude plnit funkci spíše jakési vyhlídkové trasy. Povede vás a vaše návštěvy například od záhonku s květinami k místu s pěkným výhledem přes altánek k dalšímu záhonku. To se odrazí i na tvaru a přímosti cesty – v obloučkách bude obtékat jednotlivá místa zastavení.
Při promýšlení šířky chodníčku pomýšlejte také na to, kolik se po něm bude pohybovat osob. Pro jednu počítejte s minimální šířkou 35 cm, pro dvě asi se 60 cm.

Jaký materiál pro stavbu cestičky zvolit?

Když už máte rozmyšleno, kudy cestička povede a jak bude široká, je čas na výběr materiálu. Možností je mnoho, od přírodních materiálů, jako jsou štěrk, písek, dřevo a kámen, přes cihly a dlažební kostky po betonové desky či dlažbu z kamene umělého.

Pro jaký materiál se rozhodnete, určitě ovlivní váš vkus a styl zahrady – chodníček by měl být v harmonii s materiály již v zahradě užitými. Další aspekty, které byste měli zvážit, jsou nerovnost terénu a sklon cesty, trvanlivost materiálu a náročnost údržby cesty. Je pro vás důležité, aby cesta působila přírodně, nebo to pro vás není prioritou a nezaleknete se betonu? Roli při rozhodování bude samozřejmě hrát i váš rozpočet, pořizovací cena různých materiálů se může výrazně lišit.

Počítejte s nerovnostmi a sklonem povrchu

Nachází-li se na ploše vaší zahrady množství svahů, nesahejte po písku a štěrku, ty by se za prudkých dešťů splavovaly. Abyste tomu zamezili, museli byste postavit rovněž obrubníky a stavba by se stala zbytečně složitou. Řešením v takovém případě mohou být cihly, kameny větších rozměrů nebo desky s drsným povrchem, které lze pevně zakotvit.

Pozor na vlhkost

Do prohlubní, kde se drží vlhko, není vhodný podklad ze dřeva. Dřevo naopak zvolte do svahů, kde vytvoří kaskádovitou cestu. Na vlhkých a stinných místech postavte cestičku o něco vyšší, aby se tak snadno nezablátila.

Nezapomeňte na osvětlení

Aby cestičky byly bezpečné i za šera a v noci, nezapomeňte na dobré osvětlení. Využít můžete jak solární, tak LED světla – ta druhá budou vyžadovat vlastní elektrické napájení, které můžete zručně skrýt do obrubníku. Více se dozvíte v tomto článku.

Elegantní, ale na údržbu náročné dřevo

Přírodní kámen nebo beton vydrží až několik desetiletí. Dřevo bude zapadat do koloritu zahrady, máte-li například dřevěný altán, navíc může působit opravdu elegantně, ale vyžaduje pravidelnou údržbu. Dnešní trh sice nabízí i exotické druhy dřeva, které jsou tlakově naimpregnované, takže mají delší životnost, nikdy ale nevydrží tak dlouho jako kámen. Pokud se pro dřevo rozhodnete, volte kvalitní, tvrdé, odolné vůči hnilobě, deformacím a praskání.

Dřevěná zahradní cestička
Dřevěná zahradní cestička

Osvědčený kámen

Pokud chcete zachovat přírodní ráz zahrady a pokud se v té vaší nachází také skalka a jiné kamenné elementy, přírodní kámen může být tím správným materiálem. Je to materiál asi nejčastěji používaný. Jaký druh kamene vyberete, je důležité z estetického, ale i praktického hlediska. Zvolte takový odstín, který bude ladit s ostatními kamennými prvky. Z druhů kamene se nejčastěji používají vrstevnaté pískovce, vápence, opuky, zelená a černá břidlice, žula a rula.

Kamenná zahradní cestička
Kamenná zahradní cestička

Co se týká zpracování kamene, nejčastěji se používají neformátované kamenné dlažby ukládané na zatravněnou spáru nebo do betonové mazaniny, dlažební kostky nebo formátovaná kamenná dlažba pravidelného tvaru ukládaná do betonové mazaniny.

Vytvořit můžete rovněž cestu z kamení drobného. Myslete ale na to, že mezi jednotlivými kameny bude prorůstat plevel, proto před položením cesty aplikujte postřiky. Poté už bude údržba nenáročná.

Pozor dávejte na to, že kámen může snadno klouzat, když zvlhne nebo když je námraza. Dlažba by proto měla mít spíše drsnější povrch.

S pískem se dostanete všude

Dalším možným přírodním materiálem je písek. Jeho velkou výhodou je levné pořízení a snadná aplikace – s pískem a z něj vytvořenou cestou se dostanete do všech zákoutí zahrady.

Zahradní cestička z písku
Zahradní cestička z písku

Čas, který ušetříte při tvoření cesty z písku, vám ale sebere její údržba – pískem snadno prorůstá plevel.

Svítivá červeň cihly

Oranžovočervená barva cihel bude zářit ze zeleně trávníku. Pro výrobu cesty použijte cihly vypálené, jiné se brzy rozpadnou.

Cihlová zahradní cestička
Cihlová zahradní cestička

Šikovný umělý beton

V současné době se pro stavbu zahradních cestiček hojně užívá také betonové dlažby. Oblibě se těší díky své vysoké kvalitě, dlouhé životnosti, vysoké odolnosti proti poškození a snadné pokládce. Betonová dlažba se vyrábí v různých barvách, tvarech a rozměrech. Z betonu se vyrábí také napodobeniny kamenů. Je otázkou vkusu, zda se pro umělý kámen rozhodnete pro jeho praktické vlastnosti, nebo jeho vzhled budete považovat za příliš umělý.

Nabízejí se také různé kombinace s přírodním kamenem či dřevem.

Zahradní cestička s použitím umělého betonu
Zahradní cestička s použitím umělého betonu