22.11.2016 / Volný čas


Jedna z nejimpozantnějších přehrad v sobě skrývá stejnojmennou vodní elektrárnu. Do plného provozu byla uvedena v roce 1962. Jak vypadá dnes?

Je nádherný den a my se připravujeme na několik hodin strávených v betonovém kolosu, na jehož stavbu padlo 1 200 000 m3 betonu. Gravitační hráz se díky své konstrukci pohne vlivem teplot jen o 14 mm. To nás s fotografkou uklidňuje.

 

Uvnitř se díváme na vršky všech čtyř Kaplanových turbín. Jedna z nich je v provozu, druhá je v pohotovostním režimu, třetí prochází zkouškami po čištění a čtvrtá se právě čistí. Náš průvodce, bývalý letitý zaměstnanec, je na ně patřičně hrdý. A vnímáme to nejen ve slovech – ve velíně, který je uprostřed hlavní strojovny, se nad ukazateli, nákresy a počítači sklání několik techniků včetně přítomného vedoucího provozu elektrárny. Domlouvají postup jednotlivých kroků při spouštění turbíny.

Elektrárnou se rozléhají hlučné rázy, jak dochází k odpojování generátorového vypínače, který turbínu napojuje do sítě v průběhu zkoušek. Tenhle zvuk si budeme pamatovat ještě dlouho, ozýval se totiž nepravidelně po celou dobu naší prohlídky. Pro zajímavost – tyto fázovací vypínače fungují v elektrárně již více než 40 let, a navíc jde o již poslední v české energetice provozované tlakovzdušné vypínače tohoto typu (ABB DB20r2000). Nepřekvapí nás, když se dozvíme, že původem jsou švýcarské.
Ve strojovně se díváme na čtyři obrovské stupňovité válce zakončené krytem ve tvaru kužele. Zvenku to nelze nijak jinak popsat, ale ve skutečnosti se jedná o závěsné ložisko turbíny a rozdělovací hlavu. Odhadem tak kolem 1/5 délky celého soustrojí. Ohromující dojem je umocněn vědomím obrovské síly pracující pod námi, 720 000 000 m³ vody za našimi zády. Těch pár lidí, kteří se starají o chod elektrárny, najednou působí jak malí mravenci s obrovskou zodpovědností.
„Nadzemní“ část turbíny – závěsné ložisko turbíny a rozdělovací hlava.
Po technickém úvodu nastává čas sestoupit dolů. Obrovské vany s olejovou lázní, čerpadlové agregáty, expanzní nádoba, tlak kolem 25 až 35 atmosfér – vše proto, aby turbína hladce běžela. Olej se zde nemění tak často, jak byste čekali – jen jednou za deset let. Pomáhá výkonné filtrační a čisticí zařízení.
Olejová lázeň pro ložiska. Důležitý je i stlačený vzduch.
Šikovné je barevné kódování jednotlivých turbín – červená, modrá, zelená a žlutá – jasně se tak orientujete v jakékoliv části elektrárny a přesně víte, u jaké turbíny stojíte a jaká zařízení ke které patří. (Čehož jste si mohli všimnout již na předchozí fotografii.)
Pohled na spojku – část turbíny nad rotorem, lopatkami. Jak vidíte, je v plném provozu. U každé turbíny jsou vždy v pohotovosti 3 malé motorové jeřábky, které umožňují manipulaci s jednotlivými částmi ve všech směrech.
Pohled na kontrolní stanoviště hned u turbíny.
S fotografkou jsme se shodly, že vodní elektrárna má svébytnou estetiku.
Bylo nám dovoleno nahlédnout i tam, kam se běžná prohlídka nedostane. Viděli jsme prázdné prostory, které dnes nahradila modernější technika, a dozvěděli jsme se, že elektrárna je řízena ze Štěchovic. Z původních několika desítek lidí v denním provozu se tak počet smrskl na jednotky.
Také vás napadlo, že by se zde dal hrát ping-pong? Dílny, které stále občas slouží. 
Nakonec se vynořujeme z hlubin hráze a dostáváme se na „terasu“ elektrárny, do blízkosti transformátorů. Jemné bzučení je všudypřítomné. Prohlížíme si výtah, který běžně a zdarma slouží všem po vodě putujícím výletníkům, kajakářům i jachtám.
Odsud proudí elektřina.

 

Vodní elektrárna Orlík v číslech

  • 4 Kaplanovy turbíny o výkonu 91 MW se 32 póly v rotoru
  • maximální účinný výkon 364 MW
  • operativní najetí na plné zatížení za 128 sekund
  • napětí generátorů 15 kV
  • 3 860 A, 50 Hz
  • 187,5 otáčky za minutu

Vodní elektrárna Orlík má ze všech hydroelektráren jednoznačně největší podíl na výrobě elektřiny, ročně vyrobí 398,1 GW.

Některé vybrané parametry výroby

Rok: Výroba v MWh: Počty najetí do provozu: Provozní hodiny — roční nájezd:
2015 209,412 1010 3021
2014 264,006 1098 3842
2013 554,337 970 9398

Orlík při povodních v roce 2002

„V ten den jsem právě sloužil. Snažili jsme se zachránit, co se dalo, ale voda přetekla hráz, tekla na transformátor, vyhazovalo to mašiny. Nakonec se vše ukázalo jako beznadějné. Na poslední chvíli jsme utíkali do stráně, silnice byla pod vodou,“ jsou slova našeho průvodce.

Hráz totiž držela vodu tak dlouho, jak to bylo možné. Poté, co voda vystoupala 1,5 metru nad havarijní hladinu, provalila vrata v hrázi a schodištěm a výtahovou šachtou se dostala do elektrárny a vystoupala postupně až do strojovny. Dodnes je vidět rozmáčený starý průřez Kaplanovou turbínou.

Pod přepady probíhaly opravy podhledů a zde zavěšené visuté lešení tehdy bránilo plnému otevření jednoho segmentu, ale rázný hrázný Zdeněk Zídek to vyřešil přivoláním specialistů, kteří se po lanech spustili z hráze, na nosná lana visutého lešení zavěsili nálože a pak celé lešení naráz upálili odstřelem, takže spadlo do zpěněné vody přelivů, zmizelo odtud a i tento segment pak byl otevřen naplno. Tyto segmenty převáděly drtivou většinu zde protékající vody, která se ve svém vrcholu blížila hodnotě 4 tisíce kubíků vody za sekundu, zatímco základové výpustě, johnsony, ty dva „špunty na dně vany“, umějí každý díky své konstrukci převádět necelé dvě stovky kubíků provzdušněné vody. Přesto je jejich úloha důležitá – ony té shora padající mase hutné vody vytvářejí vespod provzdušněnou vodou takový „polštář“, který zmenšuje vliv padající vody na vývařiště a ničení jeho betonové konstrukce – ovšem při tak velké povodni bylo i vývařiště významně poškozeno.

Kromě zatopení elektrárny došlo i k velkým následným škodám – například proniknutí vody do ložisek. Opravy byly rozsáhlé. Největší škodou byly vyplavené generátory, které již nešly vysušit a musely se převinout, a to rotory i statorová vinutí – tato práce trvala následující dva roky. Vodou zasažená ložiska byla sice brzo vysušená, takže je zachránili pro pokusné vysoušení generátorů aerodynamickými ztrátami při běhu naprázdno, bohužel izolační stav zůstal i po vysušení nízký, a muselo tak dojít k převinutí.

Podívejte do elektrárny díky speciální virtuální prohlídce! Domluvit si můžete i vlastní prohlídku na telefonu 737 506 950 (volejte mezi 6:00 a 20:00 hodinou), nebo na e-mailu: pisecko@email.cz. Vstupné je 60 Kč pro dospělého a 30 Kč za dítě. Určitě pak poznáte, kde všude jsme byli.

Sdílejte:
Témata článku:
reportážvýlet