13.12.2016 / Úspory


Rekuperace tepla může především v chladnějším období významně snížit nutnost vytápění. Má ale z finančního hlediska smysl?

Klasický problém chladnějších dnů. Chcete si doma vyvětrat, ale zároveň nemíníte přijít o nashromážděné teplo. Snaha o zlepšení vzduchu je vykoupena znatelným ochlazením, a tedy i přibývajícími náklady za vytápění.

Potenciálním řešením této strasti je rekuperace, která využívá nuceného větrání. Odpadní vzduch je vyváděn ven z objektu, kde své teplo ve výměníku předá vzduchu čistému, vháněnému dovnitř. Výsledkem je neustálá výměna vzduchu s tím, že tepelné ztráty jsou výrazně nižší. Jedná se o skvělé řešení, pokud můžete hlavní jednotku umístit někam, kde vám nebude vadit její hlučnost. Přestože je nízká, v noci může rušit.

Jak hlučná je rekuperace?

Záleží na regulaci. Nízkofrekvenční měnič je téměř neslyšný, ten pulsní by ani při maximálním výkonu neměl přesáhnout 49 dB, což odpovídá lednici. Přeslechy do místností je možné vyřešit izolací, horší parametry pak vykazuje plastové potrubí.

Aktivní vs. pasivní rekuperace

Setkat se můžete se dvěma základními druhy rekuperace. Pasivní nepotřebuje mimo rekuperační jednotku žádná další zařízení a jednoduše dochází k výměně tepla. Zatímco takto je většinou v závislosti na kvalitě systému zachyceno mezi 50 a 80 % tepla, aktivní rekuperace jej dokonce dokáže i vytvářet. Je totiž propojena s tepelným čerpadlem, které odebírá vnější teplo a za přispění trochy elektrické energie zvyšuje jeho úroveň a předá jej topným tělesům či ohřevu vody. Fakticky tak jde o velice úspornou formu vytápění, její pořizovací náklady jsou ovšem velice vysoké, oproti pasivní rekuperaci přibližně dvojnásobné.

Především u novostaveb je rekuperace obvykle projektována s centrální rekuperační jednotkou a rozvody po celém domě. Součástí bývají samostatné odtahy odpadního vzduchu z místností s vyšším výskytem vlhkosti či zápachů, tedy především z kuchyně, koupelny a WC. Například pro starší objekty, kde by se takové řešení finančně nevyplatilo, existuje také alternativa v podobě menší rekuperační jednotky pouze pro danou místnost.

Zemní výměník je spíše kuriozita než oblíbené řešení

Součástí systému může být také zemní výměník, což je potrubí, které se umísťuje do hloubky přibližně 1,5–2 metry v zemi tak, aby v zimě nemrzlo. Díky stálé teplotě, pohybující se mezi 5 a 15 °C, zajistí toto umístění v zimě nahřívání a v létě naopak ochlazování nasávaného čistého vzduchu. Kvůli výraznému zvýšení nákladů a nutnosti jej vybudovat velmi precizně, kdy jsou kladeny nároky na filtraci a zabránění kondenzace, se však toto řešení v praxi příliš neobjevuje.

I bez něj totiž rekuperace ve většině případů dokáže zajistit i v létě příjemné klima. Kromě ochlazování přiváděného vzduchu tím odpadním je možné také v noci zajistit vyšší přívod a přes den jej naopak snížit. A pokud se zrovna nejedná o střešní/půdní byt či dům s prosklenými plochami orientovanými na jih, rekuperace tak dokáže zastoupit i klimatizaci.

Dýchejte kyslík, ne CO2

Jakkoliv se za hlavní výhodu rekuperace považuje výrazná úspora na vytápění, velikým kladem je také zlepšení kvality vzduchu v obytném prostoru. Většina lidí totiž nevětrá v zimě v rámci zachování tepla v dostatečných intervalech, což zvyšuje koncentraci oxidu uhličitého v místnosti a ta může mít za následek například úbytek energie, bolesti hlavy či další negativní dopady na zdraví. Rekuperace pomáhá také v ložnici, kde zabraňuje vydýchání vzduchu během spánku.

Častým problémem je rovněž příliš vysoká vlhkost vzduchu, která je základním předpokladem pro vznik různých plísní, jež jsou provázány s dalšími negativními následky spojenými se zdravím. Rekuperace má kromě konstantního přívodu čistého vzduchu i další výhody – díky filtraci se v objektu sníží množství prachu a dalších alergenů, v létě zase oceníte, že vám do místností nebude létat hmyz.

Hodí se i ke mně?

Jak rekuperace šetří energii

Venkovní teplota: −5 °C

Teplota v interiéru: +21 °C

Studený čerstvý vzduch se ve výměníku ohřeje na asi +17 °C odpadním vzduchem, a to pomocí vlhkosti. Rekuperace tak funguje na podobném principu jako klimatizace. Vy pak potřebujete dotopit jen 3 až 4 °C místo 26 °C jako při běžném větrání. Tímto způsobem můžete ušetřit až 30 % tepla.

Obecně bychom mohli říct, že se rekuperace hodí především do domů, které jsou vytápěny pomocí elektřiny či jiným cenově neefektivním způsobem. Zatímco v domě na samotě u lesa s dobrou dostupností dřeva pro topení tak nemá rekuperace šanci na návratnost investice, stavba v oblasti, kde je dražší energie a ta se zároveň stará o vyrábění tepla, se vložené peníze mohou vrátit v horizontu 5–10 let.

Rekuperace bývá nedílnou součástí nízkoenergetických a pasivních domů, kde by kvůli těsnostem v konstrukci bylo pro udržení dostatečné kvality vzduchu a eliminaci příliš velkého výskytu oxidu uhličitého nutné větrat příliš často. Obdobný problém nastává i u jiných domů, například po výměně či zateplení oken – sníží se sice tepelné ztráty, totéž ale platí i pro cirkulaci vzduchu, a tak je třeba více větrat.

Z toho ale na druhou stranu vyplývá, že právě do nezateplených domů nemá smysl systém zavádět, jelikož cirkulace vzduchu je již tak dostatečná. U těch, které mají tepelné úniky minimalizované, nicméně rekuperace smysl již dává, ačkoliv pořizovací náklady budou vysoké a jejich návratnost ani zde není zrovna nejrychlejší.

Existuje i možnost instalovat rekuperaci do bytových domů. V České republice existuje několik novostaveb, které tento princip využívají, v dalších případech byl systém doinstalován. Jestliže se tak stalo, pak pro bytovou jednotku nejsou pořizovací náklady velké, pohybují se totiž mezi 600 a 900 Kč za metr čtvereční obytné plochy. Je-li systém instalován pouze do dané jednotky, cena stoupá zhruba o 20 %, levnější alternativou je poté samostatný výměník bez rozvodů s vývodem skrz zeď.

Pořizovací náklady aneb kámen úrazu technologie

Rekuperace jako technologie je poměrně mladá a rozšiřuje se zatím celkem pomalu. Jedním z důvodů je právě vyšší pořizovací cena, která samozřejmě závisí na mnoha faktorech, návratnost investice je ale v každém případě dlouhá. Faktem však je, že kromě samotné úspory se můžete těšit i z dalších výhod, především z výrazně lepší kvality ovzduší v domácnosti. Návratnost se tak může projevit i vaším zdravotním stavem.

Klíčovým prvkem, který rozhoduje o ceně, je typ rekuperace. V pasivním případě u běžného patrového rodinného domu očekávejte i včetně nákladů na stavební úpravy nutné k instalaci výměníku a vedení rozvodů částku oscilující okolo 100 tisíc korun, nezřídka může stoupnout i nad 150 000 korun. Aktivní rekuperace cenu zvyšuje takřka dvojnásobně.

Existují sice i levnější systémy, u těch je ale zpravidla nižší i účinnost, která je smyslem rekuperace jako takové. U kvalitních systémů se za běžného využití pohybuje okolo 80 %. Při nákupu se zajímejte o účinnost při maximálním stupni větrání, u často uváděné minimální jsou devadesátiprocentní hodnoty běžné, v reálu byste ale mohli být nemile překvapeni hodnotou 50–60 %. Platí zde samozřejmě standardní poučky, že je radno sáhnout po osvědčeném dodavateli i montážní firmě s pokud možno co nejvíce pozitivními referencemi a zkušenostmi v oboru.

Díky rekuperaci se ráno probudíte do místnosti plné čerstvého vzduchu.

Nová zelená úsporám může uspořit i zde

V dotačním programu Nová zelená úsporám byla existence rekuperačních systémů konečně vzata v potaz. Ideálním časem, kdy o její instalaci uvažovat, je při zateplování. Pořídit totiž můžete i systémy, které se umístí mezi vnitřní a vnější fasádu a jejich instalace je podmínkou pro získání nejvyšší možné částky, tedy 550 tisíc korun. Příspěvek na rekuperaci lze dostat také při stavbě nízkoenergetického či pasivního domu.

Pořizovacími náklady to nekončí

Přestože jsou pořizovací náklady samy o sobě vysoké, je třeba investovat také do údržby systému, ačkoliv v porovnání se vstupními náklady jde již o nepatrné částky. Především je třeba alespoň jednou do roka dezinfikovat potrubí, přičemž sprej k tomu určený pořídíte za cenu do pěti set korun.

Zásadní je také měnit filtry, jejichž cena se liší podle zvoleného řešení a je dobré se o ni zajímat ještě před instalací rekuperace, obvykle se však pohybuje v řádu vyšších stokorun. Filtry je běžně doporučeno měnit v rozmezí dvou až tří měsíců, výrobci často nabízejí také zvýhodněné balíčky a v příslušném čase je dodávají. Výměník ke svému chodu pochopitelně vyžaduje i elektrickou energii, přes tisícikorunu za rok byste se ale dostat neměli.

Rekuperovat, či ne? Toť otázka

Jak vyplývá z výše uvedeného, dům s dobře instalovanou rekuperací je rozhodně příjemným místem k životu. V zimě nemusíte rozhodovat mezi mrznutím a vydýchaným vzduchem, celoročně si můžete užívat kvalitního vzduchu s optimální vlhkostí i složením a bez alergenů či hmyzu. Sami si pak musíte určit, jak moc jsou pro vás tyto věci důležité, jelikož samotná návratnost argumentem pro pořízení rekuperace nejspíše ještě nějakou dobu nebude.

Pořizovací náklady jsou zkrátka vysoké, a i pokud se vám podaří získat dotaci, nepočítejte s tím, že se investice vrátí dříve než za pět let – pravděpodobně to bude ještě o mnoho později. Ekonomické hledisko je tak mírně problematické, zmiňované výhody spojené s komfortem a ovzduším jej však mohou kompenzovat.

Článek byl vytvořen ve spolupráci se společností Saint Gobain.